Nepodařený rituál

Pomóóóc. Dobrodruzi slyšte!

Stala se hrozná věc!

Dnes ráno, jsme jako vždycky vstali, vyčistili si zoubky a vydali se do sklepení za dědou. Ale děda Eda nikde.

Sklepní laboratoř jsme našli strašně rozbitou, věci byly poházené a zničené. Pravděpodobně od nějakého výbuchu. Binec se dá uklidit, ale co si počneme bez dědy Edy? Hledali jsme úplně všude, ale po dědovi se prostě slehla zem.

Vše bylo naruby! Jediné, co leželo na svém místě, byla malá truhlička, do které si děda ukládal své osobní věci. Pomaličku jsme ji otevřeli a našli v ní....

V truhličce leželo deset kouzelných klíčů a krátký dopis, psaný rukopisem našeho přítele.

Vážení skřítci, pomocníci moji zlatí, děti, naši šikovní žáci. Moc bych vám rád všem poděkoval, jak jste se pustili do plnění všech výzev a úkolů. Byl jsem až překvapen, jak dobře jste si vedli, leč jsem v to tajně doufal. Ještě jednou všem moc děkuji.

Musím ale přiznat, že jsem se trochu bál vašeho návratu do školy. Bál jsem se, že na mne zapomenete a s našim dobrodružstvím bude konec, že poklad princezny nebude nikdy nalezen, že drak nakonec vyhraje.

Vzal jsem proto všechny získané klíče, a že jich bylo, naše společné snažení nám vykouzlilo téměř ke tří stům klíčů, a pustil se do finálního rituálu.

Nemějte mi to prosím za zlé, opravdu jsem měl velký strach.

Samozřejmě jsem měl i na paměti, že by se mohlo něco pokazit. Proto jsem sepsal tento dopis a přidal k němu deset vašich klíčů. Jsem si jistý, že s pomocí skřítků budete vědět, jak je využít a vše napravit.

Uvidíme se na druhé straně.

Děda Eda

Co teď budeme dělat? Pomysleli jsme si. Po dlouhém přemýšlení nás napadlo, že v čistém a uklizeném prostředí se lépe pracuje. Pustili jsme se tedy do úklidu a to bude i jedna z vašich prvních výzev. Pošlete nám prosím pár fotek toho, jak se podílíte na úklidu domácnosti.

Po úklidu jsme se na chvíli zastavili a přemýšleli dál. Pořád jsme dumali nad tím, proč nám tedy děda nechal těch deset klíčů....

Byli jsme bezradní. Postupem času se objevily i první slzy. Našemu skřítkovi bylo po dědovi velké smutno. Jeho kamarádka naštěstí byla na blízku. Nemeškala, skřítka objala a zašeptala mu do ucha, že vše dobře dopadne.

V tom se začala celá místnost třást. Z dědové truhličky s klíči začalo vycházet silné oslnivé světlo, které přešlo za doprovodu obrovské rány až v téměř záblesk a naši skřítkové skončili na zemi.

Celí vyděšení pomaličku otevírali oči. Když tu náhle uslyšeli svoji starou známou. Skřetici Míšu.

Pojďte, vstávejte, děda nás potřebuje. S těmito slovy nás zvedala ze země. Když jsme se postavili, před námi stály tři obrovské portály do jiných světů.

Tři portály, my jsme také tři, napadlo nás, v klíčích asi zůstala nějaká magie a naše přátelství s jejich pomocí uskutečnilo toto dění.

Hned nám bylo jasné, že se musíme rozdělit a vyrazit každý na svou novou cestu. Nadechli jsme se a vkročili každý do jiného portálu.