Jak udělat z nezáživné matematiky dobrodružství

O matematice se všeobecně traduje, že patří mezi nejméně oblíbené předměty. Jak to změnit?

Na naší škole se nám to podařilo. Začínáme čtvrtý rok výuky matematiky podle učební metody profesora Milana Hejného, podle které studují i děti v řadě evropských zemí a USA. O tom, že jsme se vydali správnou cestou, svědčí vysoce nadprůměrné výsledky z matematiky žáků 3. ročníku při celostátních srovnávacích Scio testech.

Na rozdíl od tradiční výuky zaměřené na nácvik standardních úloh je Hejného matematika zaměřena na budování sítě mentálních matematických schémat, která si každý žák tvoří řešením vhodných úkolů a diskusí se spolužáky. Víte, kolik máte ve vašem domě oken? Zpaměti asi ne... ale když zapřemýšlíte, po chvíli odpovíte. A správně. Protože máte schéma vašeho domu v hlavě. Děti mají schémata také v hlavě. Hejného metoda je posiluje, napojuje na sebe a vyvozuje z nich konkrétní úsudky. I proto si žáci brzy uvědomí, že polovina je také číslo (0,5) nebo například nemají problém s jinak velmi "problémovými" zlomky.

Učíme se opakovanou návštěvou v různých prostředích (krokování, pavučiny, autobus, děda Lesoň...). Systém prostředí je motivačně nastaven tak, aby zachytil všechny styly učení se a fungování dětské mysli. Ta je motivována k dalším experimentům. Všechny matematické úkoly jsou v Hejného metodě postaveny tak, aby jejich řešení děti " automaticky" bavilo. Správná motivace je ta, která je vnitřní, ne vynucená zvenčí. Žáci přicházejí na řešení díky své vlastní snaze. Využíváme prožitou zkušenost dítěte, kterou si samo vybudovalo od prvního dne svého života - doma, s rodiči, při objevování světa venku při hrách s ostatními kamarády. Stavíme na přirozené konkrétní zkušenosti, ze které pak dítě dokáže udělat obecný úsudek. Žáci například "šijí šaty" pro krychli, a tím se automaticky naučí, kolik má krychle stěn, vrcholů, jak vypočítat její povrch...

Jednou z hlavních motivací profesora Hejného při vytváření nové metody byl důraz na to, aby se děti nenechaly v životě manipulovat. Proto učitel ve výuce nepředkládá hotové poznatky, ale učí děti především argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat. Žáci pak samy o sobě vědí, co je pro ně správné, respektují druhého a umí se rozhodovat a jsou schopni statečně nést i důsledky svého chování. Vedle matematiky přirozeně objevují také základy sociálních vztahů a mravně rostou.